Pátek třináctého
Ano, je pátek 13. a já si musím vychutnat všechny potíže tohohle dne. Je to hrozný už od rána. Vzbudím se v 7:40, což znamená dvě věci- první je, že jsem zaspala a druhá je, že to do školy nestihnu. Vyletím z postele jak namydlenej blesk se zavřenýma očima a tak to namydlím do židle. Židle se tomu vlastně ani říct nedá, protože se to víc podobá na hromadu smradlavejch a špinavejch hadrů. Pozitivní na tom nárazu je asi jen to, že jsem už konečně otevřela oči a že se můžu vymluvit ve škole na nakopnutej palec. Palec se na mě ale vykašlal a za 2 minuty po ukrutných bolestech nenapuchnul, ale vrátil se do normální podoby. Výmluva s nakopnutým palcem se zamítá. Navlíknu na sebe džíny a károvanou košili, vlasy sepnu do dvou culíků gumičkou a žaludek se snažím zaplnit rohlíkem se šunkou a studeným mlíkem. Vbíhám do školy jak tajfun a do třídy dobíhám v 7:59!!! Ale má to jeden háček, jeden velikánskej háček. Moje hodinky jsou nefunkční od včerejška, protože jim došly baterky a to znamená že přibíhám pozdě. "Ale, ale, podívejme se, kdo se to uráčil zavítat do školy!" poznamená Lara Croft můj opožděný příchod. "Já jsem…",začnu ale jsem přerušena hrdinnou bojovnicí Croftovou. "Žádné vaše výmluvy už nechci slyšet slečno Greenová, protože jestli vám už opět vaše malá sestra ukousala prsty svými žraločími zuby nebo bratr omlátil učebnice naší školy o hlavu budu muset poprosit sociální pracovnici o prozkoumání vašeho domova", poznamená suše a celá třída se dá do smíchu. "Sednout!" zavelí a já se dobelhám k Gally. "Ty v…"spustí Gally, ale někdo je rychlejší- Croftka. "…ole. Slečno Brocková, pokud vím tak teď je hodina matematiky a biologii budete mít až třetí hodinu" zasyčí svým hlasem a vypadá dost načuřeně. Zbytek hodiny- nudné hodiny radši nekonverzujeme, protože Croftka by už to asi nevydržela a vybuchla by (kdo by pak léčil svět od bojovníků antimatematiků?)!! Když zazvoní zvonek, tak si silně odkašle- "Ehmhmhm" div jí při tom nevylítne nudle z nosu. A my už bleskově padáme z třídy. "Tak to byl nářez", začne Gally. "Čaute smolařky!" pozdraví nás Bacci. "Ano, pátek 13. je super den! Šťěstí se na mě uplně gebí!!!" poznamenám a Bacci se mírně pousměje. "Croftovou jste úplně vyřídily! Opravdu lituju ty co má po nás", začne přestávkovou konverzaci Bacci. "Co se zase stalo že si přišla pozdě?" zeptá se mě pohotově Gally. "No budík my vypověděl funkčnost, oči mi vypověděly funkčnost, hodinky mi vypověděly funkčnost, a tak dále.." vyjmenovávám své nefunkční věci. "A jak to myslíš s těma očima?" zeptá se Bacci. "No, když sem vstala z postele jaksi jsem zapomněla otevřít oči a plnou rychlostí jsem to napálila do židle a málem si urazila palec", odpovím a sklidím od Gally a Bacciho smích. "Hmm tak to je dobrý" pousmívá se Gally. "Hepčíí" nezastavím už hepčiknutí. Okolo jde Gabriel a já se něžně pousměju, ale mou romantickou chvilku přeruší jeho výbuch smíchu. Stalo se to, že jak jsem si hepčikla vyletěla mi nudle a ta, když jsem vydechla se nafoukla do gigantických rozměrů. A tak jsem mohla svůj basketbalák ukázat s něžným romantickým úsměvem svému idolu, což je úděsná kombinace. Okamžitě jsem vzala roha a běžela jsem na holčičí záchody kde se bublina konečně rozhodla prasknout. "Ale, ale, koho pak tu máme?" zaslechnu rozcáplý hlas Persie. "Nepotřebuješ náhodou kapesník? Gabriel se ještě teď směje!"začne bleskově. "Co? Gabriel… no já..",zasekávám se. "No co ty? Že by tady někdo balil Gabího? A zrovna Emu?" vyzvídá Persie. Emu mi říká podle toho pštrosa, hrozný. "Jakýho Gabího?" snažím se ze sebe udělat blbce. "No ty víš koho, Gabriela Darmera, mýho kluka!" vyštěkne na mě s posměškem. Gabriel Darmer, on, on je její kluk? Ajajaj, no tak to zásadně mění situaci. " Tvýho kluka?" snažím se srozumitelně vykoktat otázku. " Ano, od včerejška. Potkali jsme se a on se mě zeptal jestli s ním chci chodit", procedí suše. Situace je taková: Jestli Persie chodí s Gabrielem tak mu na mě vyžvaní samý hovadiny a to by bylo H.R.O.Z.N.Ý.!!! " Persie, pojď už! Já a Elisa už čekáme", začne Jamie svolávat S.T.Á.D.O. " Ano, už běžím! Počkejte chvilinku!" zakřičí(zabučí) na ně Persie. " Sorry Emu, ale už musím běžet, holky a Gabriel na mě čekají! Čauko" dopoví a běží ke dveřím. Čauko, cha, ja ti dám takový čauko. Co si o sobě ta kráva vůbec myslí? Vyjdu ze záchodků a mířím si to do třídy. Ještěže Persie a Stádo choděj do Béčka. Sednu si do lavice a pak celou hodinu sedím bez jakéhokoliv slova. O venkovní přestávce si sednu na schody a začnu baštit sváču. Em si ke mně přisedne a spustí: " To bylo fakt super s tou bublinou!" Hmm tak to mám teda podporu. "Jo to teda bylo!" procedím naštvaně. " No tak sorry, ale když je to tak směšný", pousměje se Em. Chvilku se takhle bavíme na různá témata, ale rozhovor přeruší nejstrašlivější a nejnechutnější věc na světě. Persie se ocucává s Gabrielem! Hrozný pohled, ještě že to nejsou francouzáky, to by mě trefil šlak! Šlak mě úspěšně trefil. Persie se na mě významně podívala a po tom vrazila Gabrielovi do krku jazyk a aby to nestačilo, on jí ho tam vrazil taky! Fůůůj, blééé, tfuuj! Tak na tohle už fakticky nemám sílu. Pátek 13. jsou opravdu muka. Po škole to hnedka mířím domu. Istere a Anchie už jsou doma a mamka potřebuje nakoupit= hlídej bráchu a ségru. "Ahoj Emíku!" pozdraví mě Istere. "Čau bublino!" zašklebí se Anchie. Takže už to ví a když to ví on= ví to celá škola. " Jaká bublina Ančíku?" ptá se Istere. Všem dává k jménu -ÍK takže je to takhle: Emaline= Emík, Anchie= Ančík, Tassty= Tassík, mamka= mamík, táta= tatík,…… " No, náš Emík si hrál ve škole na bublifuk!" odpoví ji střelhbitě Anchie. A já ho následně praštím ovladačem. " Emíku, udělej tady taky bublifuk! Prosíím!!" žebrá Istere jako o život. To je na mě příliš a opustím místnost. Jdu do pokoje a bulím. Bublina, cucání, pošklebky Persie, vytočení Croftky,….. Co jsem komu udělala? "Ding, dang!" slyším zvonek. Letím dolů jak splašená a otvírám dveře. A…. Kdopak k nám to zavítal? Cucačka Persie s cucákem Gabíkem. " Ahoj Emaline, chci ti představit svého kluka Gábího!" zasměje se Persie. Zmůžu se pouze na úsměv. " Gabí, to je Emaline. Emaline, to je Gabí", začne Persie. Gabriel se k tomu začne strašně chichotat. " Emaline, nacvičili jsme si pro tebe vystoupení", řekne Persie. "Tři, dva, jedna, teď!" odstartuje. A začnou se vášnivě cucat, i francouzáky a když skončí Gabriel dodá: " Nejsi můj typ!" Tak, budu silná. " Počkejte chvilku, já mám pro vás taky představení" a usměju se. Rychle běžím k Anchiemu do pokoje. Popadnu baseballovou pálku a běžím zase dolů. " Co to děláš?!" křikne na mě. " Drž hubu smrade mrňavej!" odseknu mu. " Ahojte, tři, dva, jedna, teď! Sadóó, masóó!" křiknu a cucáci už běžej pryč. "uf, aspoň nějakej úspěch tohohle dne", pomyslim si… Sice jsem dneska ztratila asi nadobro svou "lásku", ale přece jen měl ten pátek 13. něco do sebe…?