close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
*.*Láska je jako hra, krásně začína, s bolesti končí.....*.*

°°Od rovnic k polibku°°

18. listopadu 2007 v 21:18 |  *.*Povídky*.*
Je první školní den, září. Přestože by mělo být ještě teplo a aspoň na první školní den školákům svítit sluníčko, je pod mrakem a prší. Katka se pomalu šine s deštníkem nad hlavou ke škole. Prázdniny si užila, je odpočinutá a plná energie - nebude mít problém v devítce uspět.
"Ahoj!" křičí na ni její nejlepší kamarádka Lucka.
"Nazdar," odsekne Katka. Přitom si všimne nějakého kluka, který si právě na hlavu nasazuje kapuci od mikiny. Stojí před její školou, ale přitom ho vůbec nezná. "Co je to za kluka? Znáš ho?" zeptá se Lucky, která také pozornost upoutala na pana neznámého.
"Ne, neznám… Tobě se líbí nebo co?" dodala, když spatřila obličej toho týpka. Na ní je moc sladký. Takový lamač dívčích srdcí.
"Ani ne," řekla Katka i když věděla, že právě zalhala své nejlepší kamarádce. Viděla ho jen z dálky a tak si dala předsevzetí, že svůj nový objev musí prozkoumat. A až tak učiní, bude tenhle zajíček její… Zajíček? To by chtělo zjistit, kolik mu je let…
Do třídy vchází učitelka Marešová. Docela sympatická a drobná žena. Mnoho žáků této základní školy zastává názor, že je to ta nejlepší a nejhodnější učitelka na škole. "Tak vás tady vítám, posaďte se!" řekla učitelka přátelským hlasem a stoupla si na stupínek. "Hned na začátku roku pro vás mám malé a doufám že i milé překvapení," odmlčela se. Nadechla se, aby dopověděla, ale v tom se ozvalo zaklepání. Ten, co stál za dveřmi, nečekal na pokyn, ale rovnou vešel do třídy. Hlavy všech přítomných se otočily směrem ke dveřím. Stál v nich na pohled milý a sladký kluk, ve značkové mikině a stylových džínech. "Překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat!" pronesla učitelka a zasmála se. "Přivítejte svého nového spolužáka, Lukáše Borovičku…"
Lukáš se rozpačitě usmál a rozhlédl se po třídě. Sednul si do třetí volně lavice.
Zazvonilo na přestávku. Všichni se shromáždili okolo nového spolužáka. Katka samozřejmě nesměla chybět. Lukáš byl celkem smělý, začal vyprávět jak o sobě, tak o svém starém i novém bydlišti. Kluci ze třídy ho ve mžiku vzali do party. Katce to připadalo, jako by se všichni s Lukášem znali celou věčnost. Viděla ho poprvé v životě, mluvila s ním poprvé v životě a přeci jenom ji na něm něco přitahovalo. Ten jeho krásný úsměv… Úplně se rozplývala…
Katka přišla druhý školní den ke škole. Její kamarádky zde ještě chyběly, tak se postavila na svůj oblíbený plácek. Všimla si, že parta kluků z její třídy už tu postává i s nováčkem Lukášem. Neváhala ani minutu a laním krokem a se svůdným úsměvem vykročila k hloučku spolužáků. "Čau kluci," řekla, když k nim dorazila a věděla, že na sebe upoutala dostatečnou pozornost. "Ahoj Lukáši…" dodala po chvíli.
Kluci na ni chvíli nechápavě zírali. Lukáš se potom ozval: "Nazdar Julie… Nebo Magdaleno… Nebo jak se jmenuješ…? Co tady chceš? Pleteš si mě snad se slepicí nebo husou?"
Katka zůstala chvíli zkameněle stát a až když se její spolužáci začali chechtat, usoudila, že je pravý čas se začít bránit. "Ne, spletla jsem si tě z volem… I když se ti musím omluvit. Nespletla jsem si tě s volem, protože ty vůl jsi. A všichni jste jen pubertální výrostci a debilové v jednom! Bye!" Na nic nečekala a obrátila se na podpatkách. Zahlédla Lucku a tak šla za ní. Všechno jí pověděla.
"A proč jsi mi včera sakra neřekla, že se ti líbí? Stihla bych tě varovat dřív. Včera odpoledne jsem byla venku se psem a Lukáše s partou jsem potkala. Taky měly pubertální kecy…."
"Promiň… Ale jak je možný, že jsem se v něm takhle spletla? Ale včera se choval úplně jinak…"
"Prostě se chtěl jen začlenit mezi kluky, to je všechno. Kdyby se hned první den choval jako dement, všichni by ho poslali někam…"
"Máš pravdu," přitakala Katka. "Víš co? Necháme bejt Lukáše Lukášem - ať si dělá co chce. Já si najdu někoho lepšího!"
"Dobrej nápad! A já taky!" přidala se Lucka a na skupinku vzdálených kluků udělala obličej. Ti celý den ve škole měli na holky ironické a arogantní poznámky, dělali si srandu s Katčina flirtovacího útoku.
Uběhly asi dva týdny. Klučičí partička se zklidnila, Lukáš se chovalo hodně lépe. Katka sice Lucce slíbila, že na Lukáše jednou provždy zapomene, ale v duchu s říkala, že se ho pokusí sbalit. Jeho chování vůči holkám i vůči ní samotné se o hodně změnilo k lepšímu, tak proč by si s ním nemohla něco začít.
Je hodina matematiky. Ke vší smůle devítka schytala na matematiku nejpřísnější učitelku na škole. "Borovička! Pojď k tabuli, když máš takovou práci s povídáním o hodině, určitě zvládneš vypočítat i tuhle rovnici!"
Lukáš se pomalu loudal k tabuli, potom před ní asi pět minut stál. "Ale… Ale já to nechápu… Marek mi to před chvíli chtěl vysvětlit…" začal se Lukáš obhajovat pravdou - jeho teď už nejlepší kamarád ze třídy - Marek - se mu snažil složité rovnice alespoň trošku vysvětlit.
"To mě ale nezajímá, že jsi to nepochopil! Máš dávat o hodinách pozor a doma se učit. Za dnešní hodinu máš ode mě pětku do žákovské. A snaž se, chlapečku, nebo se díky známce z matematiky nikam nedostaneš. A to by tě mohlo ještě hodně mrzet!"
Lukáš učitelce neochotně podal žákovskou knížku a když se otočila, ještě na ní udělal obličej a vypláznul na ni jazyk. Tahle učitelka to s přísností ale opravdu přeháněla. Naštěstí zazvonilo.
Katka si sbalila učebnice a sešity a potom si připravila na další hodinu. Protože měla hlad, vytáhla si červené jablíčko a začala svačit. K její lavici přišel Lukáš. Chvíli stepoval. Katka si to vychutnávala. "Katko… Víš… já bych se ti chtěl omluvit za to, jak jsem se k tobě první dny, co jsem byl tady, choval… Ale teď bych potřeboval pomoct… Jsi moc super… Super i v matematice… nemohl bych dneska po škole zajít k tobě, že bys mi s tím maličko pomohla…?" když to dořekl, rozpačitě se usmál.
"A proč bych ti jako měla pomáhat?" řekla Katka na oko přísně, ale ve skutečnosti nemohla odolat jeho přitažlivému úsměvu a čokoládovým očím.
"Protože mě máš ráda a já tebe taky…Tak ve tři…" řekl a odešel.
Katka vykulila oči a potom dojedla jablko. Celé školní dopoledne nad Lukášem přemýšlela. A nad tím, co jí řekl, také. Copak je na ní tak poznat, že ho má ráda? I když to je slabé slovo… Copak je na ní tak poznat, že ho miluje?
Jsou tři hodiny. Katka už přešlapuje u dveří hezky nalíčená a oblečená. Lukáš konečně zazvonil. Pod nos jí podstrčil červenou růži. "Díky," řekla a hezkou květinu dala do vázy.
Nenapadlo ji, že by k ní zrovna Lukáš přišel s květinou v ruce. Jako romantik jí rozhodně nepřipadal.
Vytáhla sešit z matiky. Začala mu vysvětlovat tajemství rovnic. Lukáš se soustředil a po hodině Katčina vysvětlování, které by pochopilo i tříleté dítě konečně prohlásil, že rovnice chápe. "Lukáši…. Jak jsi myslel to, že tě mám ráda a ty mě taky?" zeptala se Katka a zahleděla se do těch upřímných čokoládových očí, které byly jako studny; dalo se do nich snadno spadnout, ale vylézt ven se už nedalo.
"Myslel jsem to přesně takhle," řekl jí tichým hlasem a něžně ji políbil na rty. V té chvíli si oba plně uvědomili to, do koho se zamilovali až po uši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama